V srpnu 2025 jsme pro přátele z komunity Spearfishing Luwu Timur uspořádali půldenní akci zaměřenou na chov sulaweských krevet, resp. endemických bezobratlých z jezera Matano. Proč je toto upřesnění důležité? Zaprvé proto, že nejde jen o krevety – ty jsou komerčně zajímavé, ale chov v bezpečném prostředí (mimo dosah invazních ryb) potřebují i drobní plži a Sulawesi Keepers je nechtějí opomínat. A zadruhé proto, že je potřeba striktně oddělovat druhy z jezera Matano od jiných, pokud by měl chov probíhat právě v jezeře Matano.
Workshop probíhal přímo na břehu jezera Matano a na jeho pořádání se kromě Sulawesi Keepers podíleli i přátelé ze spolku Tarsius. Iqram překládal mou prezentaci, ve které jsem vysvětlila široký kontext, např. jaká je poptávka po zvířatech z přírody versus odchovaných v lidské péči nebo jak lze odchyt zvířat v přírodě skloubit s ochranou. Známé jsou příklady jako Project Piaba v Amazonii, ale i udržitelný lov ryb na korálových útesech tady v Indonésii. Klíčovým slovem je udržitelný!
V uplynulých letech jsem byla svědkem toho, jak obtížné je najít Caridina dennerli – a naopak, jak snadno lze „nalákat“ krevety do bezpečných kamenných pyramid, které představují úkryt před invazními flowerhorny a nabízejí vhodné prostředí bez řas. (Více najdete v tomto článku.) Kamenné pyramidy ale staví lovci krevet a pravidelně z nich krevety vyloví. Tento lov rozhodně není udržitelný a jen přispívá k drastickému úbytku krevet a velkému riziku jejich vyhubení.
Připomeňme si ale teď vizi Sulawesi Keepers:
Naše vize
Rozmanitost původní sladkovodní fauny je oceňována místními komunitami, které ji nadále udržitelně využívají.
Uznáváme jejich právo využívat přírodní zdroje.
Akvaristé a zoologické zahrady působí jako odpovědní chovatelé ohrožených druhů.
Ex situ populace (v lidské péči) jsou řízeny tak, aby bylo zajištěno přežití druhu.
Ano, zastáváme právo místních komunit využívat přírodní zdroje. Přežití druhů je nutnou podmínkou, z vydrancovaných jezer nikdo mít prospěch nebude. Naši partneři ze Spearfishing Luwu Timur navíc nejsou ti, kdo krevety loví – oni loví invazní ryby a hledají další cesty, jak jedinečnou biodiverzitu jezera Matano ochránit. Chov ohrožených druhů mimo dosah invazních ryb se zdá být řešením, ale nikoliv snadným.
Mluvili jsme detailně o tom, co všechno obnáší úspěšný chov sulaweských krevet v akváriu a o důvodech, proč jsou krevety tak náročné (čili o tom, jak perfektně jsou adaptované na podmínky jezer, které jsou naprosto jedinečné a těžko napodobitelné). Diskutovali jsme o přechovávání a transportování krevet. Akce se zúčastnil i místní lovec krevet s bohatými zkušenostmi.
Výsledkem přednášky a diskuse bylo, že i místní lidé teď lépe rozumí potřebám a představám „trhu“; chápou nároky krevet; a budou své úsilí o to více směřovat k ochraně krevet přímo v jezeře. Domluvili jsme se na experimentech, které mohou pomoci lépe pochopit a následně omezit hrozby (invazní ryby, ale i porosty řas) a zároveň sníží tlak lovců na přežívající divoké populace Caridina dennerli. Udržitelný chov krevet v jezeře není utopií, ale ochranou s ekonomickým benefitem.
Markéta Rejlková
