Tylomelania sarasinorum (vlevo) a T. towutica v jejich přirozeném prostředí v jezeře Towuti. Oba druhy se vyskytují syntopicky (stejná lokalita/stejné stanoviště) na ponořeném dřevě, jako je zachyceno zde, a na kamenech.

© Werner Klotz (2019)

Sulawesi je, minimálně v akvaristické komunitě, ostrov dobře známý různobarevným endemickým (= vyskytujícím se pouze na Sulawesi) rodem plžů Tylomelania (čeleď Pachychilidae) ze starých ostrovních jezer. Existuje 34 popsaných druhů tylomelanií z těchto jezer a asi 10-15 dalších je stále nepopsaných. Relativní sláva tylomelanií z jezer je sice zasloužená, ale fauna sladkovodních plžů ostrova Sulawesi je ve skutečnosti mnohem rozmanitější. Samotné tylomelanie jsou například rozšířeny také v řekách a potocích téměř na celém Sulawesi (kromě Severního Sulawesi). Jedná se o devět popsaných druhů a minimálně stejný počet druhů dosud nepopsaných.

Nejbližší sulaweský příbuzný tylomelanií (další zástupce Pachychilidae) je snadno rozpoznatelný a široce rozšířený Faunus ater, který je však obyvatelem brakických vod.

Faunus ater z komerčního zdroje. Tento druh obývá brakické vody od Indie po Austrálii.
© Markéta Rejlková

Další velmi rozšířenou čistě sladkovodní skupinou, která si může nárokovat určitý (spíše volný) vztah s tylomelaniemi, je čeleď Thiaridae (piskořkovití). Někteří z jejích zástupců jsou extrémně rozšířeni po celém Malajském souostroví, jako například dobře známé druhy Tarebia granifera, Mieniplotia scabra, Melanoides tuberculata (všechny živorodé, vypouštějící už lezoucí mláďata) a druhy rodů Thiara a Stenomelania. První tři druhy se vyskytují prakticky po celém ostrově, často společně s tylomelaniemi, v potocích a řekách, ale až na vzácné výjimky ne ve starověkých jezerech. Druhy Thiara a Stenomelania se typicky vyskytují v řekách v relativní blízkosti moře, ale pouze ve sladké vodě. Některé z nich vypouštějí larvy zvané veliger, které jsou následně rozptýleny v moři, což vysvětluje extrémně široké rozšíření některých druhů (ačkoli výše zmíněné živorodé druhy piskořek jsou také rozšířeny přes mořské úžiny, což je trochu matoucí). Mezi další široce rozšířené, ale méně hojně se vyskytující druhy, které spadají do této kategorie, patří Sermyla riqueti a Balanocochlis glans, ale vzhledem k jejich užším stanovištním preferencím mohou být snáze přehlíženy. Nedávno byl ze Sulawesi popsán první pravděpodobně endemický druh rodu SermylaS. kupaensis.

Tarebia granifera z Indonésie (z komerčního zdroje). Tento druh se ve svém přirozeném prostředí může vyskytovat na kamenech, ale nejčastěji je nalézán na měkkém substrátu.
© Chris Lukhaup
Mieniplotia scabra z Indonésie (z komerčního zdroje). Tento druh se ve svém přirozeném prostředí nejčastěji vyskytuje na měkkém substrátu nebo v něm.
© Chris Lukhaup

Biotop čeledi Neritidae (zubovcovití) se překrývá s biotopem piskořek, ale odlišně tvarovaní zubovci zahrnují také brakické a mořské zástupce a nemají tendenci zasahovat tak daleko do vnitrozemí jako piskořky z pobřežních řek.

Neritina pulligera Indonésie (z komerčního zdroje).
© Chris Lukhaup

Z předožábrých (Prosobranchia) – které lze velmi zhruba popsat jako plže s žábrami a operkulem (víčkem) a kam patří všechny dosud uvedené skupiny – se na Sulawesi hojně vyskytují i bahenkovití (Viviparidae). Opět se jedná o prastarý jezerní druh vyskytující se výhradně v jezeře Poso, Celetaia persculpta, který je nejlépe známý mimo taxonomickou komunitu, protože je také velmi okrasný. Další bahenky rodu Filopaludina jsou velmi běžné na celém ostrově a často se vyskytují v rýžových polích a stojatých úsecích řek nebo potoků.

Tylomelania kuli (špičatá ulita) a Celetaia persculpta v jejich přirozeném prostředí v jezeře Poso. T. kuli nese na své ulitě jedince okružákovitého plže Protancylus pileolus.
© Werner Klotz (2017)

Velmi podobný biotop sdílí také další známá skupina Ampullariidae (ampulárkovití). Kromě původní Pila celebensis (která, jak název napovídá, byla popsána ze Sulawesi, ale není omezena pouze na tento ostrov), je velmi rozšířena také introdukovaná Pomacea canaliculata (žlutá ampulárka známá z akvárií), která údajně vytlačuje původní druhy.

Od největších sulaweských předožábrých (pomineme-li některé druhy tylomelanií) se hned přesuneme k těm nejmenším. Ostrov také domovem několika víceméně příbuzných skupin plžů (všechny patří do nadčeledi Truncatelloidea) s miniaturními až malými druhy. Nejznámější je jediný zástupce Pomatiopsidae na ostrově, endemický Oncomelania lindoensis. Pravděpodobně byl přinesen na Sulawesi ptáky asi před dvěma miliony let a je omezen na dvě odlehlé oblasti v centrálním Sulawesi včetně jezera Lindu v srdci národního parku Lore Lindo. Tento hnědavý druh s velikostí ulity asi 2 mm by byl naprosto bezvýznamný, kdyby nebyl stejně jako další dva druhy Oncomelania ve východní Asii a na Filipínách přenašečem schistosomiázy, a tedy velkou hrozbou pro veřejné zdraví. Méně známé jsou sulaweské endemické druhy čeledi Tateidae. Na první pohled se většina druhů podobá oncomelanii, ale stejně jako u tylomelanií se vyvinuly v takzvaná druhová hejna ve starověkých jezerech ostrova ve dvou endemických rodech, Sulawesidrobia a Keindahan, s celkem 26 druhy. Dva popsané druhy Keindahan (nalezené pouze v jezeře Poso) mají kýlnaté a spíše stlačené ulity, což je odlišuje od rodu Sulawesidrobia. Mimo starověká jezera a jezero Lindu nebyly dosud žádné tateidy zjištěny. A na závěr, čeleď Bithyniidae reprezentuje rod Gabbia, jehož neidentifikovaný a pravděpodobně nepopsaný zástupce byl nalezen v jezeře Poso.

Sulawesidrobia sp. z jezera Mahalona. Ve svém přirozeném prostředí žije tento druh na vodních rostlinách.
© Werner Klotz (2019)

Plicnatí plži (mají plíce a postrádají operkulum) zahrnují zbývající sladkovodní plží faunu na Sulawesi. Zvláště vyniká jedna čeleď, Planorbidae (okružákovití). Z této skupiny plžů jsou asi nejznámější její stlačení, diskovití zástupci (jako je Planorbis),nebo přílipkovitý Ancylus. Na Sulawesi je však čeleď zastoupena pěti rody zahrnujícími širokou škálu tvarů ulit. Na celém ostrově se vyskytuje diskoidní Indoplanorbis, který je rozšířen v jižní a jihovýchodní Asii a jedná se o dalšího přenašeče schistosomiázy, i když pouze druhů infikujících dobytek. Druhým extrémem tvaru ulity je Protancylus ve tvaru přílipky, který by také mohl být považován za extrémní ve své preferenci stanovišť: oba známí zástupci jsou endemity starověkých jezer, přičemž P. pileolus je omezen na jezero Poso a P. adhaerens na jezera Malili. Oba druhy se vyskytují výhradně na ulitách plžů rodu Tylomelania a nezdržují se na jiných hojně přítomných tvrdých substrátech, jako jsou kameny a dřevo. Ve starověkých jezerech se také vyskytuje další zvláštní okružák, velký endemit s tlustou ulitou Miratesta celebensis z jezera Poso. V jezerech Malili se rodu Miratesta podobají dva mnohem menší a zatím nepopsané druhy Amerianna. V zarostlých částech řek a potoků napříč ostrovem se nacházejí nejméně tři endemické druhy Glyptophysa, ale jejich rozšíření je zatím špatně prostudováno a lze očekávat, že těchto druhů bude více. A nakonec najdeme na Sulawesi také rod Radix (Lymnaeidae, plovatkovití), ale o jeho taxonomii a rozšíření na ostrově toho víme ještě méně.

Tylomelania toradjarum (dvě ulity vlevo) a T. kuli v jejich přirozeném prostředí v jezeře Poso. T. toradjarum nejvíce vpředu nese na své ulitě jedince okružákovitého plže Protancylus pileolus.
© Werner Klotz (2017)
Miratesta celebensis z jezera Poso. Tento druh ve svém přirozeném prostředí žije na měkkém substrátu.
© Chris Lukhaup

Thomas von Rintelen