Příběh o tom, jak jsem se k Oryzias celebensis dostal, je poněkud kuriózní. Původně jsem měl tento druh získat v roce 2022, ale balíčky se popletly, takže O. celebensis určený pro mě skončil v Turecku a já místo něj dostal jiný druh duhovky, který byl vlastně určen pro našeho tureckého přítele. S O. celebensis jsem se znovu setkal až v roce 2025, a to docela vzrušujícím a neobvyklým způsobem!
Ve velmi dobré akvaristice, jejíž majitel mi často rezervuje speciální položky, byly k dostání skutečně fantastické exempláře rybky Marosatherina ladigesi. Vzal jsem si tedy celou skupinu domů a všiml si, že mezi rybkami byla i jedna medaka, kterou jsem snadno identifikoval jako O. celebensis. To by se dalo vysvětlit pouze tehdy, kdyby byly ryby odchyceny ve volné přírodě, což se po určitém zjišťování informací potvrdilo. Oba druhy se v horách Marosu vyskytují částečně syntopicky. Takže jsem doma nečekaně měl nejen M. ladigesi odchycené ve volné přírodě, ale i divokou samici O. celebensis.
Hledání vhodných samců bohužel zpočátku nebylo úspěšné. Byl jsem však odhodlán využít nečekané příležitosti k rozmnožení tohoto exempláře odchyceného ve volné přírodě. Nakonec se mi podařilo od jiného prodejce získat tucet O. celebensis odchovaných v lidské péči, z nichž jsem vybral čtyři obzvláště krásné a robustní samce, které jsem pak s mou samicí nechal třít.
Oryzias celebensis není nijak zvlášť náročná. Voda by samozřejmě měla být bez dusíkatých sloučenin a druh by neměl být dlouhodobě chován při nadměrně vysokých teplotách. Jak již bylo zmíněno, tento druh pochází z poněkud vyšších nadmořských výšek kolem Marosu a obývá tam vhodné vody. I když se tento druh může vyskytovat i v centrálnějších částech Sulawesi, nesnáší trvale vysoké teploty. Stejně tak by voda neměla být příliš měkká ani kyselá, protože oblast kolem Marosu se vyznačuje krasovou krajinou. Krmení je zcela jednoduché; jakákoli potrava vhodné velikosti je snadno přijata.
O. celebensis nepatří mezi největší medaky, ale rozhodně patří k těm nejméně plachým. Ať už jsou chovány v akváriu pouze pro daný druh, nebo s jinými vhodnými rybami, jako je M. ladigesi, jsou velmi živé a potěší pozorovatele svým modravým pruhem. Další příjemnou vlastností je jejich zdánlivě poměrně nekomplikovaný chov. V chovech koluje několik starších populací tohoto druhu; osobně s nimi nemám žádné zkušenosti. Zejména se nemohu vyjádřit k možným rozdílům v chovu, odchovu nebo chování těchto déle zavedených kmenů ve srovnání s mým „kmenem odchyceným ve volné přírodě“. Záměrně jsem se rozhodl pracovat výhradně s touto jedinou samicí původem z přírody a spároval jsem ji s několika samci, abych v první generaci získal co nejvíce potomků „poloviční F1 generace“.
Popsané párování proběhlo velmi hladce. Samičku jsem umístil k samci do 20litrového akvária, které bylo vybaveno výhradně pískem jako substrátem a třecím mopem. Pokaždé přibližně po třech týdnech jsem samce i třecí mop vyměnil, abych se ujistil, že jsem od každého z vybraných samců skutečně získal potomstvo. Jak jsem řekl, fungovalo to velmi dobře; z každého pokusu jsem získal 20 až 25 mláďat.
Odchov potěru byl, jak se dalo očekávat, velmi snadný. Prvních pár dní dostávali nejjemnější suché krmivo a poté stále větší podíl čerstvě vylíhnutých nauplií žábronožek.
Tento příběh ukazuje, že někdy – s trochou štěstí a dobrým spojením s ochotným prodejcem – můžete zažít úžasná překvapení!
Gunnar Loibl
