Mé praktické zkušenosti s chovem a odchovem medak ze Sulawesi začaly právě s druhem Oryzias sarasinorum. První exempláře jsem obdržel začátkem roku 2018 od známého a zapáleného akvaristy, který mj. pracoval pro Bavorskou státní zoologickou sbírku v Mnichově (ZSM). Právě u něj jsem poprvé viděl živé O. sarasinorum a získal jsem cenné podněty pro mé další chovatelské postupy.
Výše zmíněný akvarista choval a odchovával ryby v prostorném akváriu s poměrně silným prouděním. Voda byla směrována tak, aby protékala z hlavního akvária přes mřížku do sekundární komory a odtud do filtru. Potěr líhnoucí se v hlavním akváriu byl tak vtahován do sekundární komory, kde mohl nerušeně růst. Tento princip, ať už realizovaný pomocí mřížky nebo pomocí kusů skla složených ve tvaru „V“ s velmi tenkou mezerou mezi nimi, se osvědčil nejen u O. sarasinorum, ale i u mnoha dalších medak a řady jiných druhů ryb.
O. sarasinorum pochází z jezera Lindu ve Středním Sulawesi. Druh je v Červeném seznamu IUCN uveden jako kriticky ohrožený (CR). Jedná se o třetí nejvyšší stupeň ohrožení po „vyhynulém“ a „vyhynulém ve volné přírodě“. Chov tohoto a dalších ohrožených druhů v akváriích je proto aktivním příspěvkem k ochraně druhů. Zúčastnit se může každý nadšený akvarista! Zájemci naleznou další informace na stránce o programu záchranného chovu Sulawesi Keepers.
O. sarasinorum s tělem ve tvaru šípu naznačuje, že je dobrým plavcem, přirozeně se vyskytuje ve volné vodě. Navíc s celkovou délkou kolem 8 cm se tento druh již řadí mezi větší medaky. Proto musí být akvárium dostatečně velké: 80 cm na délku je absolutní minimum, ale metr je lepší. Zařízení akvária je méně důležité, pokud je v něm dostatek volného prostoru pro plavání. Nádrž by neměla být zcela zarostlá ani připomínat „podvodní deštný prales“. Nezbytná je velmi čistá voda, bez znečišťujících látek a s jen malým zatížením metabolickými produkty. Osobně používám vzduchové filtry, které vytvářejí proudění; ať už použijete jakýkoliv filtr, nakonec je nejdůležitější, aby voda byla čistá.
Parametry vody jsou, alespoň podle mých zkušeností, druhořadé, pokud nejsou naměřeny žádné extrémní hodnoty. Tomuto druhu se dařilo ve velmi tvrdé vodě z kohoutku v Mnichově i v poměrně měkké vodě u mě doma. Dostatečné okysličení se zdá být klíčové; pokud je hladina kyslíku příliš nízká, zejména starší jedinci O. sarasinorum mají tendenci zůstávat blízko hladiny. Teplota v mé nádrži se pohybuje mezi 22 a 26 °C, což je o několik stupňů méně než ve velmi teplém jezeře Lindu. Jako chovatelé máme zodpovědnost poskytnout našim rybám co nejlepší podmínky. Vysoké náklady na energii nesmí být důvodem k nesprávnému chovu ryb nebo k nevhodně nízkým teplotám. To může vést ke zhoršenému růstu a reprodukci. Některé ryby vyžadují pro optimální trávení specifické teploty nebo se stávají náchylnými k různým chorobám, pokud jsou chovány v příliš chladné vodě (a nebo příliš teplé). Například O. sarasinorum se bude dařit při 30 °C, což je v souladu s jeho původem. Na druhou stranu trvale vysoké teploty mohou také způsobit zhoršení stavu ryb a jejich rychlejší stárnutí. Chovám mnoho druhů duhovek z Nové Guineje, z nichž některé také pocházejí z teplých jezer. Mám dobré zkušenosti s jejich chovem v poněkud chladnějším prostředí, v rámci jejich individuálních možností. Ryby tak zůstávají déle vitální a žijí výrazně déle. To se však musí dělat pouze v rámci přijatelného rozmezí pro daný druh. Nemůžeme sulaweské ryby „převychovat“ na ryby žijící v chladných vodách!
Krmení tohoto druhu je zcela jednoduché; přijme cokoli, co se vejde do jeho poměrně malé tlamky. Krmím ho různými vločkovými a mraženými krmivy (artemie, dafnie, různé larvy komárů a občas nabídku i malé krevetky). Dostatečné množství kvalitní potravy je nezbytné. Tento druh je velmi aktivní, a proto vyžaduje značné množství krmiva.
Uvádí se, že O. sarasinorum ve volné přírodě preferuje plavání ve větších skupinách. Toto chování je patrné i v akváriích; ryby se cítí dobře pouze ve společnosti větší skupiny. Podle mého názoru je deset jedinců absolutním minimem pro jejich chov. Vzhledem k jejich relativně značné velikosti těla na poměry medak z toho vyplývá potřeba dostatečně velkých akvárií. Navzdory své velikosti je O. sarasinorum velmi mírumilovný druh, a to jak vůči svým vlastním příslušníkům, tak i vůči jiným druhům. Tyto medaky nejsou příliš průbojné. Chovám je proto v jednodruhové nádrži a také udržuji záložní hejno v druhém akváriu spolu s různými malými a středně velkými druhy duhovek, což funguje docela dobře, pokud medaky dostávají dostatek potravy.
O. sarasinorum patří spolu s O. eversi a O. kalimpaaensis k druhům, které po oplození jiker nosí tyto s sebou až do vylíhnutí, což znamená, že je nekladou na rostliny. To je pro chov docela praktické. Za prvé, tento druh lze poměrně úspěšně odchovat ve velkých akváriích, pokud mu poskytnete dostatečné pokrytí hladiny plovoucími rostlinami. Obvykle přežije několik mláďat, což stačí na udržení vlastní populace a občas můžete darovat i přebytky. Pokud chcete odchovat větší počet mladých ryb, můžete odchytit nosící samice a přemístit je do menší nádrže s hustou pokrývkou plovoucích rostlin, kde se mláďata mohou bezpečně vylíhnout mimo hladové spolubydlící.
Dále bych rád zmínil třetí metodu, která je kontroverzní a rozhodně není vhodná pro chovatele nezkušené v manipulaci s rybami nebo jikrami. Jikry můžete březím samicím „ukrást“. Chcete-li to provést, počkejte, dokud jikry na samici značně neztmavnou, což naznačuje, že se blíží líhnutí. Poté samici chyťte, znehybněte ji v mokré síťce a druhou rukou a mokrými prsty jí jemně seberte jikry. Samice nosí jikry na svých zvětšených, pádlovitých břišních ploutvích. S trochou cviku lze celý hrozen sundat, aniž by se samici ublížilo. Je však důležité si uvědomit, že jikry neleží jen tak volně na ploutvích. Spíše je každá jikra připevněna k tělu samice vláknitou strukturou. Tato vlákna se spojují v tzv. v zátce, která se po vylíhnutí plůdku rozpustí. Odebírání jiker z vyžaduje vysokou míru cviku a opatrnosti a je proveditelné pouze tehdy, když se blíží líhnutí. Každý, kdo nemá potřebné zkušenosti, by to měl doslova „nechat být“.
Mladší samice často nesou pouze dvě nebo tři jikry, zatímco starší a odpovídajícím způsobem větší samice někdy nesou až 15 jiker i více. Potěr se líhne přibližně po 21 dnech při 26 °C; v chladnější vodě to může trvat o něco déle.
Pokud máte v akváriu dostatečně velkou skupinu ryb, téměř vždy uvidíte jednu nebo více samic nosících jikry. Rozlišení pohlaví je velmi snadné: samci mají výrazně prodloužené paprsky v hřbetní a řitní ploutvi, zatímco samice mají výrazně zvětšené břišní ploutve pro transport jiker. Po přesunutí do nové nádrže ryby někdy reagují s nechutí ke krmení po dobu několika týdnů, až později se znovu objeví první samice nosící vajíčka. Potěr lze velmi dobře krmit naupliemi artemií nebo jemně rozemletým suchým krmivem.
Celkově je chov a chov O. sarasinorum poměrně snadný, alespoň pro zkušeného akvaristu.
Gunnar Loibl
