Jihoameričtí sladkovodní sumci z čeledi Loricariidae jsou velice populárními akvarijními rybami. Zároveň jsou někteří z nich úspěšnými invazními živočichy, kteří byli lidmi zavlečeni mimo svůj původní areál rozšíření. Dva druhy, glyptoper madeirský (Pterygoplichthys disjunctivus) a glyptoper pardálí (Pterygoplichthys pardalis) se zabydleli ve volné přírodě v Indonésii včetně ostrova Sulawesi. Jejich populace jsou početné a místy dominují nad původní ichtyofaunou. Byli zaznamenáni i kříženci obou druhů. Místní obyvatelé tyto ryby obecně považují za problematické, jelikož mají ostré tvrdé ploutevní paprsky, kterými poškozují zátahové a vrhací rybářské sítě. Tělo těchto ryb je chráněné pevným „krunýřem“ z tvrdých šupin (odtud pojmenování této sumčí skupiny), a proto nejsou oblíbeným konzumním živočichem a při přemnožení se jen v omezené míře využívají jako krmivo pro hospodářská zvířata.
Když se glyptoperové dostanou na nové území, usadí se, začnou se množit a šířit do okolí, je velice obtížné je vyhubit či alespoň účinně potlačit. Dopady jejich šíření na ekosystém a původní biotu bývají velice negativní – od kompetice, přes změny v potravních sítích, zvýšení zákalu vody rytím ve dně a s tím související eroze břehů, přenos parazitů, až po narušení potravního chování velkých vodních savců jako jsou kapustňáci.
Aby bylo možné určit potenciálně ohrožené indonéské regiony, byla provedena klimatická analýza (Patoka et al. 2020). Porovnáním teplotních charakteristik mezi původním areálem rozšíření a Indonésií bylo zjištěno, že většina Sumatry, Jávy, jihozápadní část Kalimantanu, jih Nové Guineje a některé menší ostrovy jako je Lombok, jsou vhodné pro rozmnožování a šíření glyptopera pardálího, zatímco glyptoper madeirský představuje nebezpečí především pro východní Jávu a jih Nové Guineje. Co se Sulawesi týče, glyptoper pardálí představuje vážnou hrozbu pro místní biotu a mohl by osídlit většinu sladkovodních ekosystémů, zatímco druhý zmíněný by se mohl usadit jen na jihu tohoto ostrova.
Závěrům výše zmíněné analýzy odpovídají i terénní data. V celé Indonésii bylo nalezeno osmnáct populací obou druhů ve volné přírodě, ovšem na Sulawesi byl dosud objeven pouze glyptoper pardálí. Dvě početné populace byly zjištěny v přítocích řeky Palu ve městě Biromaru a jedna v jezeře Buaya. Tito sumci jsou tolerantní a přizpůsobiví k podmínkám prostředí a obecně jsou považováni za velice odolné ryby, které dokonce dokážou přežít nějakou dobu i bez vody. Navíc mají velice dobré přežití mláďat, protože mají rodičovskou péči. Současná indonéská legislativa sice zakazuje dovoz těchto ryb, avšak jedná se o opatření neefektivní, a proto je jejich další šíření pravděpodobné. V případě zmíněné jezerní populace lze očekávat proniknutí glyptoperů do řeky Bla a do dvou dalších jezer nacházejících se nedaleko – jezera Sidenreng a jezera Tempe. Rovněž lze očekávat další neúmyslné úniky z akvakulturních chovů. Je na zodpovědnosti každého chovatele, aby těmto únikům zamezil a pomohl tak chránit tolik cennou sladkovodní sulaweskou faunu.
Literatura: Patoka, J., Takdir, M., Yonvitner, Aryadi, H., Jerikho, R., Nilawati, J., Tantu, F. Y., Bohatá, L., Aulia, A., Kamal, M. M., Wardiatno, Y., Petrtýl, M. (2020) Two species of illegal South American sailfin catfish of the genus Pterygoplichthys well-established in Indonesia. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems, 421: 28. https://doi.org/10.1051/kmae/2020021
Jiří Patoka
