Sulawesi: osud sladkovodních druhů po sérii živelních pohrom

Satelitní snímek města Palu po zemětřesení (2018).

Zdroj: ©2018 Digital Globe, a Maxar Technologies company

Indonésie je ostrovním státem rozkládajícím se na nestálém rozhraní čtyř litosférických desek: eurasijské, indoaustralské, filipínské a tichomořské. Geologické a zeměpisné podmínky významně ovlivňují celou Indonésii a časté živelní pohromy jako zemětřesení, záplavy, tsunami, vulkanické erupce a sesuvy půdy jsou velkou hrozbou pro místní obyvatele i přírodu samotnou.

Výčet katastrof v Indonésii nedávno rozšířily pohromy v Palu a Donggale na Sulawesi (2018). Národní agentura pro potírání katastrof (BNPB) zaznamenala v roce 2018 v provincii Střední Sulawesi 362 zemětřesení. Síla zemětřesení v Palu a Donggale dosáhla 7,4 stupně Richterovy škály, což mělo za následek další pohromy v podobě tsunami na pobřeží Talise, ve městě Palu a na pobřeží v okresu Donggala. Tyto přírodní katastrofy doprovázelo také tzv. zkapalnění půdy, což je stav, který vzniká v důsledku seismické činnosti stlačující písčitou půdu. Následně je z půdy vytlačena voda a hromadí se na povrchu.

Na Sulawesi jsou zastoupeny především dva typy ekosystémů: geologicky staré sopečné hory a podmáčené nížiny. Lze říci, že živelní pohromy v Palu a Donggale byly nejhorší přírodní katastrofou v Indonésii minimálně za celý rok 2018. Následovaly povodně v letech 2019 a 2020 na jižním Sulawesi, severním Sulawesi, v provincii Gorontalo a na jihovýchodním Sulawesi, poté zemětřesení na západním Sulawesi v roce 2021 a po něm povodně v roce 2022 na středním Sulawesi. Dopady způsobené touto sérií přírodních katastrof měly za následek značné environmentální a socio-ekonomické škody zahrnující i zhoršení životního prostředí.

V současné době se v Indonésii sice o problematice přírodních pohrom více diskutuje, ale dopadům na biologickou rozmanitost bohužel stále není věnována dostatečná pozornost, o čemž svědčí i pokulhávající výzkumná aktivita. Lidé a příroda v ideálním případě koexistují v harmonii. Ovšem narušení této harmonie je snadné – může ho vyvolat nadměrné využívání přírodních zdrojů a degradace ekosystému s cílem maximalizovat zisky bez ohledu na udržitelnost kvality životního prostředí z dlouhodobého hlediska, což pak má v konečném účtování negativní důsledky i na život lidí. Očekává se, že přírodní katastrofy budou v následujících desetiletích významně negativně ovlivňovat sladkovodní ekosystémy. Je jisté, že tato změna bude mít dopad na už tak se snižující biologickou rozmanitost a životní prostředí na Sulawesi obecně.

Zmíněné živelní pohromy měly dopad na mnohá odvětví lidské činnosti, včetně obchodu s akvarijními živočichy. Oblast, která se stala epicentrem této katastrofy, je důležitým regionem z hlediska produkce okrasných ryb na Sulawesi. V důsledku katastrofy byla tato oblast na několik měsíců izolována a trvalo dlouho, než se život začal navracet do původních kolejí. Přírodní katastrofy, jako jsou povodně, mají přímý dopad na přežití vodní bioty na Sulawesi, včetně krevet a ryb. Ačkoli se obecně předpokládá, že vodní organizmy jsou na povodně adaptovány, je otázkou, zda mohou přežít, když je jejich životní prostředí tak drasticky změněno, jako tomu bylo v případě zmíněných rozsáhlých pohrom v Palu a Donggale. Kromě změny stanoviště oslabuje původní populace vodních živočichů i odplavení mnoha jedinců povodněmi. Rovněž jsou takto přemisťováni endemičtí živočichové na nové lokality.

Pro zmírnění negativních dopadů živelních pohrom je klíčové pochopit, jak se zmíněným hrozbám bránit. Na řešení se musí ve větší míře podílet výzkum a aplikace moderních technologií. To zahrnuje včasnou předpověď počasí a preventivní opatření vzešlá z diskuze a spolupráce všech zainteresovaných stran. Takovou spoluprací může být i posílení souvisejícího legislativního rámce a managementu. Pro efektivní zvládání katastrof je nutné intenzivně zpracovávat a využívat velké objemy dat, softwarové nástroje, internet a umělou inteligenci. Z výše uvedeného vyplývá, že je nutné synergicky působit na podporu národního výzkumu živelních pohrom a jejich dopadu na sladkovodní biodiverzitu, zejména v tak ohrožených oblastech, jako je právě Sulawesi. Možností je mnoho, musí se ale správně a efektivně uchopit. Indonéská vláda by proto měla v oblasti připravenosti na živelní pohromy zlepšit hlavně mezinárodní spolupráci zahrnující i výzkumnou činnost, dostupnost informací a systém včasného varování a zavádění národních i lokálních strategií zvládání katastrof. Pokud se toto podaří, nebudou snad dopady na životní prostředí tak drastické jako dosud, i když patrně vždy budou živelní pohromy pro Sulawesi hrozbou.

Surya Gentha Akmal & Jiří Patoka