Medaka Oryzias eversi – téměř neznámá a už ztracená?

Medaky představují čeleď malých sladkovodních ryb z jižní, východní a jihovýchodní Asie, z nichž nejznámější jsou zejména zástupci komplexu Oryzias latipes. Ti se využívají v biologickém výzkumu jako modelové organismy a také zaujmou svými atraktivními barevnými kmeny. Největší rozmanitost čeledi však najdeme na Sulawesi, kde se vyskytuje zhruba polovina všech popsaných druhů.

Některé z těchto druhů vykazují pozoruhodné zvláštnosti. Dobrým příkladem je právě Oryzias eversi. Zaprvé je to jeho zvláštní reprodukční biologie: O. eversi je jedním z takzvaných "pelvic-brooding" (dalo by se říci "břichonosných") druhů medak, které se vyskytují pouze na Sulawesi. Většina medak jsou takzvaní "transfer-brooders" ("odkládači"), což znamená, že samice krátce po tření oplozené jikry, které zůstávají připojeny k jejímu genitálnímu póru prostřednictvím vláken, odloží (setře) na površích, jako jsou porosty rostlin nebo spleť jemných kořenů. Malá část medak ze Sulawesi se však vyvinula jiným způsobem. Místo toho, aby byly odloženy, zůstávají jikry připojeny k tělu samice pomocí vláken až do okamžiku vylíhnutí. Toto období nošení jiker může trvat dva až tři týdny. Evoluční důvody pro vznik této strategie se stále zkoumají. U jiných "břichonosných" druhů se nejprve věřilo, že jde o adaptaci na prostředí otevřených vod ve velkých jezerech, což umožňuje rybám množit se navzdory nedostatku vhodných povrchů pro tření. Ale O. eversi takový biotop zjevně neobývá.

Druhou zvláštností této rybky je její rozšíření a stanoviště. Krasové jezírko Tilanga, které se nachází v oblasti Tana Toraja na jižním Sulawesi (Sulawesi Selatan) a ve kterém byla objevena medaka Oryzias eversi, je malé – jen asi 40 metrů dlouhé a 10 metrů široké. Navzdory pokusům najít podobná stanoviště v okolí tůně Tilanga nebyl tento druh zatím nikde jinde objeven. Je možné, že jezírko je skutečně jediným místem, kde se tato medaka vyskytuje, což z ní činí takzvaný mikroendemický druh. Jezírko je hluboké jen několik metrů a kupodivu se spoustou povrchů, jako jsou kořeny rostlin, do kterých lze potenciálně jikry odložit.

Bohužel jezírko Tilanga není pro Oryzias eversi zrovna bezpečným útočištěm. Je oblíbeným cílem místních i turistů jako přírodní koupaliště s křišťálově čistou, chladnou vodou. Lidé objevili ekonomický potenciál této oázy a pro vstup do bazénu musíte zaplatit vstupné v malé žluté pokladně. Jezírko slouží k různým aktivitám. Někteří lidé se tam myjí a nevyhnutelně se do vody dostávají mýdla a jiné saponáty. Jezírko je navíc obýváno nepůvodními druhy ryb zavlečenými lidmi. V čisté vodě se prohánějí kapři a všude jsou vidět hejna gupek. Jedinými dalšími původními druhy ryb jsou polozobánky (Nomorhamphus rex) a také obrovští úhoři mramorovaní (Anguilla marmorata), kteří dorůstají délky až 1,5 m a místní obyvatelé je tady krmí syrovými žloutky, což je další důvod, pro který je jezírko vyhledávané.

V roce 2010, kdy byl tento druh objeven, byla v jezírku vidět spousta medak. Samci bránili nevelká teritoria, zatímco samice se zdržovaly pohromadě v malých hejnech. Když však v roce 2019 znovu lokalitu navštívili výzkumníci ze Zoologického výzkumného muzea Koenig v německém Bonnu, vypátrali pod vodou pouze asi deset jednotlivých medak, všechny ve špatném stavu, pokryté parazity a plísňovými infekcemi. Někteří z parazitů byli červoci, parazitičtí korýši z podřádu klanonožci, kteří se přichytávají na kůži a ploutve ryb. S největší pravděpodobností byli tito parazité zavlečeni do jezírka s jinými, nepůvodními druhy ryb. Plísňové infekce jsou často způsobeny stresem, například v důsledku znečištění vody chemikáliemi. Je zřejmé, že lidská interakce s touto zvláštní rybou měla na tento druh zatím velmi negativní dopad. Dnes, více než dva roky poté, co jezírko naposledy navštívili ichtyologové, se zdá možné, že tam tento druh již vyhynul, což – vzhledem k jeho možnému mikroendemismu – znamená, že nyní může být ve volné přírodě zcela vyhynulý.

Naštěstí medaku z Tana Toraja objevil akvarijní nadšenec Hans Evers se svými přáteli, kterým se podařilo nalovit několik ryb pro akvarijní chov, když byla populace ještě nedotčená a medak bylo v jezírku Tilanga dostatek. Nejen díky rodičovské péči, kterou poskytovaly samice nosící jikry, se ukázalo, že jde o zajímavou akvarijní rybu, která se dá celkem snadno chovat. Potomstvo lze odchovat s malým až běžným úsilím. Naneštěstí ke své vlastní smůle nevykazoval druh Oryzias eversi tak hezké barvy jako některé jiné druhy medak ze Sulawesi, které byly objeveny zhruba ve stejném období. To mu zabránilo získat mezi akvaristy srovnatelnou oblibu jako modro-červené medaky ze skupiny Oryzias woworae z jihovýchodní části Sulawesi (Sulawesi Tenggara). Jeho reprodukční biologie je však jedinečná a díky své menší velikosti a nepelagickému způsobu života je mnohem snazší ho chovat než jiné "břichonosné" medaky, které se vyskytují v akváriích, konkrétně příbuzný druh Oryzias sarasinorum z jezera Lindu, který dorůstá větší velikosti než většina medak a potřebuje mnohem více prostoru pro plavání. Několik zoologických zahrad již zařadilo Oryzias eversi do svých akvarijních expozic a podílí se na udržování populace v zajetí, takže konečné vyhynutí druhu se zdá být méně nevyhnutelné. Pokud bude tento druh chovat více akvaristů a zoologických institucí, mohou se v budoucnu otevřít nové cesty pro možný reintrodukční projekt.

Jan Möhring